Nový Domov | 1.Díl

27. února 2011 v 8:14 | Ter. |  Dílové Povídky
Tady je první díl mé nové povídky.Není zrovna nejepší,je to má první dílová..Takže to berte v zřetel..Díky..
__________
"Strýc mě zabije!"zašeptala poněkud plačícím hlasem Henrieta.
Byla jsi jistá tím,že až strýček uvidí,její čerstvě natřené nehty tak se zblázní,anebo jí jednu přirazí.Henrieta přetřela poslední nehet a roztáhla prsty na rukou,aby mohla foukat.
Lak tuhl,Henrieta byla čím dál,tím víc nervózní.Milovala vůni laku,ať byl na nehty,nebo na auto,ta vůně je prostě neodolatelná.
Když se dívka ujistila,že má nehty suché,vstala a vrátila se k malování.Na tvrdém papíru,který ležel na stole,bylo namalované temné město s ještě temnějšími mrakodrapy.Nazvala ho "město hrůzy".Pořád jí vrtalo hlavou,proč zrovna město hrůzy?
Optáhla rezavou lampu a začala slabounce začínat další mrakodrap.
"Douková."Probíhalo v paměti Henrietě.Rychlím,škrábavým podpisem se podepsala pod městečko.
"Douková."pousmála se.
"Henrieto!"To jí volala matka.
Henrieta vstala z nízké židličky a zapotácela se ke dveřím.Seběhla ulejvácky schody a zamířila do malé kuchyňky.
Tam mamka skládala špinavé nádobí do myčky.
"Řekni mi,jak to bylo v tý jídelně."Řekla klidně paní Douková.
"Mami,ale on si začal!"
"To mě nezajímá Henrieto!"odbyla jí přísně matka.
Mamka hbitě odsunula židličku od stolu a přísným trhnutím ruky Henrietě naznačila,aby si okamžitě sedla.Henrieta poslechla.
"Ták.."protáhla milým tónem paní Douková.Sedla si vedle ní a podívala se na ní se strašlivým úsměvem.Henrieta si vybavila ten nejhorší horor,který by se mohl,aspoň trochu rovnat s tímto znechuceným výrazem.
Henrieta věděla,že poslední dobou je toho na obě dost,ale tohle si mohla odpustit.
Čekala,kdy na ní mamka zařve.
Nedělo se nic,jen seděli a koukali na sebe.Ale najednou matka vstala a zamířila k lednici.Z boku dveří vytáhla flašku Whiskey,z linky skleničku a usedla ke stolu.
"Mami nech toho."zaprotestovala Henrieta.Žena ji neposlouchala a začala si nalévat.
"Zničí ti to život."dcera se nedala.Matka s hlasitým klepnutím položila skleničku,rázně si stoupla a začala křičet na dceru:
"Co ty mi budeš kecat do života?Hleď si svího!Ty mi nebudeš poroučet!"Henrietu zalil hořký vztek.
Matka pokračovala:
"Co si o sobě myslíš ty rozmazlenej spratku,hm?"
Henrieta vstala a začala po mámě též křičet:
"Já nemůžu za to,že sis zkazila život,tak proč kazíš ten můj?"Henryetě vmžiku přistála facka na tvář.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 27. února 2011 v 10:13 | Reagovat

Není to špatné, ale za tečkou čárkou se dělá mezera a to by jsi si mohla pamatovat. Také obtáhla, to se píše s b... ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama